Tool vyráží na evropskou tour. Součástí je i koncert v pražské O2 areně

Hudba Tool bývala vždy popisována jako depresivní a ponurá, často byly zmiňovány neobvyklé, téměř okultní techniky, které údajně kapela při nahrávání používá. Skutečně těžko říct, co stojí za mimořádně sugestivním a podmanivým zvukem Tool. Každopádně patří k tomu nejlepšímu, co může post metalová scéna nabídnout.

Tool fungují od počátku devadesátých let, jejich první štace nebyly ničím menším než festivaly typu Lollapalooza v roce 1993. V témže roce vychází i jejich debutová nahrávka „Undertow“, která se (podpořena vynikajícími koncerty) záhy stává platinovou. Na další album si však fanoušci musí počkat do roku 1996, kdy byla hudebnímu světu naservírována lahůdka „Aenima“.

Ať už dlouhé prodlevy mezi jednotlivými nahrávkami byly způsobené vedlejšími projekty jednotlivých hudebníků (asi nejznámějším jsou A Perfect Circle), Tool na každé z nich přicházeli s něčím novým. Na úspěšný počin „Aenima“ navázali až v roce 2001 s deskou “Lateralus“. Oproti předcházejícímu albu se Tool jakoby stáhli do sebe, skladby jsou uzavřenější a nesnadnější k uchopení. Hybné a relativně zapamatovatelné písně z „Aenima“, jakými byly skladby Stinkfist  nebo Aenime, zde nenalezneme (snad jen Schizm nebo Parabola). O to více je však Lateralus komplexní vizí, v nichž má každá nota, každý zvuk své jedinečné postavení.

Svojí tvrdou, údernou hudbou a temnými texty získávají Tool čím dál více fanoušků, kteří při jejich koncertech doslova šílí. Tool nehrají pro naše uši, pokoušejí se působit přímo na srdce, na duši – a v neposlední řadě i na psychiku posluchače.

V Praze se Tool zastavili v roce 2006 představit svojí zatím poslední nahrávku 10 000 Days, která vyšla ve stejném roce. Kapela z ní vydala 3 singly; Vicarious, The Pot a Jambi a opatřila ji velmi originálním obalem. 

Doufejme, že nová nahrávka Tool, která je fanoušky i kritikou netrpělivě očekávána, bude stejně kvalitní jako jejich předchozí počiny, podle Maynardových slov by teoreticky měla vyjít příští rok.